Shit happens

Silnej hrnek čaje a jenom střípky ráje krytý někde vzadu tam ve volným pádu bez padáku k zemi.

Jsem ospalej, je mi docela dost na nic a tak čáru hranic překračuju jen tak a v hlavě mám květák kterej z toho zbyl, hodně jsem řádil mezi světy obou nás příště budu zas. nedá se nic dělat to je moje kletba ve který jsem zaklen a když možnost ven se vydat mám tak si naskládám toho vždycky tolik že pak moje hlava nestíhá ten nával a já ani nevím co jsem všechno hrával za role své. Bylo to veselé a potom smutné. Ono je nutné to asi vyvážit a zažít strany mince dvě. Trochu sere právě ona zlá, smutná, střízlivá, skutečnost co bolí když bičem a solí solím něco moc. Prosím o pomoc, která v pravdě vězí a je často březí a pak rodí záhy a je na výběr moc než je zdrávo. Nemám vždycky právo být tu teď a tady vědět zrovna kudy kam, taky proč a ten kolotoč prostě nezabrzdí, jen když narve do zdi ve který se končí. Zavřu obě oči a už půjdu spát. Dneska toho bylo zhruba akorát... Mám tě fakt moc rád!